Už ste tento rok porýľovali záhradku? Predpokladám, že väčšina z vás by odpovedala áno. A možno sa našiel niekto ako ja. Ja totiž nerýľujem zo zásady. Nie, že by sa mi nechcelo, alebo možno sčasti aj preto, ale keď som si pred časom prečítala jeden skvelý článok v nemenej skvelom časopise, jednoducho nemám to srdce púšťať sa do tejto, predtým pre mňa úplne bežnej činnosti. Som čudná? Možno. A možno odteraz budete na tom podobne.
Článok o ekozáhradách som objavila ešte v aprílovom čísle časopisu Vitalita. Je vlastne akýmsi úvodom do problematiky ekologického pestovania plodín v záhrade. A keďže aj ja sa snažím na mojej záhradke používať čo najmenej chémie, téma je pre mňa ako stvorená.
Autorom spomínaného článku je Jaroslav Svoboda. A hoci je v písaný česky, preklad určite nepotrebuje.
Ekozáhrady – úvodný článok seriálu
„Rád bych vás hned na začátku upozornil, že jakmile jednou pochopíte a na vlastní kůži ucítíte, jak ekozahrada funguje, a s čím vším to celé souvisí, už není cesty zpět… ke klasickým zahradám a stereotypnímu životu. Jeden příklad za všechny: když si naplno uvědomíme, že půda sama je celý živý vesmír plný drobných viditelných i neviditelných organismů, milióny a miliardy živých tvorů v každém malém kousku, a že díky nim vzniká úrodný humus, ze kterého rostou rostliny přirozeně zdravé a silné, už nemůžeme jít koupit chemické hnojivo, pesticid nebo herbicid. Zabili bychom tím tyto nevinné tvory, kteří pro nás pracují ve dne v noci. A naše lidská těla nejsou od životního prostředí oddělena. Škodlivé látky ze vzduchu, spodní vody i zahradní a polní potravy sa do nich důmyslnými koloběhy vrací.
Kdo si to jednou uvědomí, nechce s tím pokračovat, a nechce už sponzorovat chemický průmysl a provádět další zahradní genocidu, ten je odsouzen naučit se, jak se to dá dělat jinak. Jak podporovat ty malé, ve dne v noci chroustající, přežvykující a kakající tvorečky v půdě, a nejen je. Našťěstí je to celkem snadné a docela zábavné. Ačkoli pro vás už nebude cesty zpět, cesta vpřed je dostatečně voňavá, chutná, zdravá a dobrodružná, aby se vám po ni líbilo kráčet.“
Bez rýľu a bez chémie
Možno si teraz kladiete otázku: „Ako tento článok súvisí s rýľovaním?“ No veľmi. Veľmi úzko. Veď si len predstavte. Všetky tie živé tvorčeky na vašej záhrade majú svoje obľúbené miesto. Jedným sa páči tesne pod povrchom pôdy, iným zase hlboko v zemi. Ak sa naozaj rozhodnete ich chrániť, nebudete používať zbytočnú chémiu, ale na jeseň vezmete rýľ a začnete rýľovať, čo sa stane? Prevrátite im ich upratané „domčeky“ hore nohami. Tie zo spodu sa dostanú navrch a tie zvrchu na spodok. A niektoré to ani neprežijú. Kto vám potom bude robiť cestičky a kypriť pôdu?
Podobné články:
Komentáre